KROK DO NEZNÁMA

ASIE

Nikdy mě Asie ani Amerika nelákala. Když na ní přišla řeč, první, co jsem si vybavil, byla přelidněná města. Hned potom následovala představa dlouhého letu a tím všechny mé myšlenky končily. Přesto se nějak stalo, že jsem koncem listopadu sbalil noťas, kufr (a to byla velká chyba – jak asi vypadá „digitální nomád“ s kufrem..?!) a ocitl se na Bali. Resp. nejdřív jsme se týden rozkoukávali v Thajsku, kam jsme si na poslední chvíli přebookovali letenku kvůli sopce Mt. Agung, která se v té době akorát chystala prdnout. V Evropě toho byly plné noviny a sociální sítě, na Bali ji neřešil téměř nikdo.

Mt. Agung – teď už snad v klidu

THAJSKO

V Thajsku jsme strávili necelý týden na Phuketu – do Thajska se ještě chystám, tak o tom příště.

DIGITÁLNÍM NOMÁDEM

Jediné, co tu vlastně potřebuji, je můj noťas a internet. Online marketing jde dělat odkudkoli ze světa a jelikož mi v agentuře vyšli vstříc, ponechal jsem si na starost pár klientů a vyrazil na zkušenou.

Asi největší respekt jsem měl ze sebedisciplíny – asi každý, kdo má možnost si občas vzít homeoffice, to zná – málokdy je člověk doma tak produktivní jako v kanceláři. Aspoň to tedy platilo pro mě a tiše závidím tomu, kdo má tohle zmáklé. A teď mám najednou pracovat odněkud, kde si v duchu představuju jen prázdné pláže, sluníčko, lehátko a koktejl.. No potěškoště..

Ale jde to. Sám jsem z toho překvapenej, jak jsem to zmáknul. Vlastně od začátku, co jsem tady, jsem s tím neměl problém.

Coworkingy

Už v Praze jsem počítal s tím, že si na Bali zaplatím členství v coworkingových centrech a budu pracovat odtamtud. Není to nějak extra drahé (pro představu cca 1 400 Kč za 100 hodin – samozřejmě jsou levnější i dražší), člověk má k dispozici vše, co potřebuje (u mě je jedním z velkých benefitů možnost pracovat na dvou monitorech zároveň, na což jsem zvyklý z Prahy) a atmosféra pracovních prostor ho donutí pracovat. Já jsem na Bali zatím využil coworkingy dva (vlastně jsem podle toho, kde je coworking, vybíral i ubytování): Coworking Legian v Kutě a Tempatkita v Sanuru. Oba super, s bazénem a možností objednat si jídlo či pití přímo na místě.

Na Bali je coworkingů poměrně dost, ale pouze na vybraných místech – hlavně v Kutě a Canggu, Sanuru a Ubudu.

Je coworking to pravé ořechové?

Postupem času ale na coworkingy, resp. na práci v nich, měním názor. Určitě jsou super a mají spoustu benefitů, když toho má člověk opravdu hodně, potřebuje zázemí a klid na práci. Ne, že bych neměl co dělat.. Své si odpracuju, ale chci nějaký čas i na poznávání, na život. Během prvních 14 dní v lednu jsem měl režim jasně daný – ráno vstát, nasnídat se, sednou na skútr, dojet do coworknigu, tam sedět do večera a pak maximálně večer na pláž na jedno pivko.

Trochu stereotyp, ne? Vždyť jsem na druhé straně světa, poprvé v životě a takhle na dlouho dost možná naposled.

Tak ve mě uzrálo rozhodnutí – chci zkusit být digitálním nomádem se vším všudy. Nasát atmosféru prací v kavárnách, na pláži, jen s noťasem na klíně. Chci cestovat a objevovat Asii, poznávat nové lidi a sbírat zážitky. V žádném případě nechci, aby to mělo dopad na práci pro klienty. Ale nemám z toho strach, v tomhle jsem zodpovědný. Jen chci ještě trochu víc vystoupit ze své komfortní zóny a jít tomu všemu trochu napřed. V půlce února balím noťas, do batohu 5 triček a žabky a vyrážím na měsíc po thajských ostrovech. Coworking, necoworking.

Digitální nomádství

Takhle si představuji digitální nomádství.

Když to náhodou nepůjde nebo to bude mít dopad na práci, mohu kdykoliv zvolnit a zůstat na jednom místě. Zatím to mám ale hozené tak, že bych toho chtěl vidět co nejvíc. Asi mě bude něco stát cestování a bydlení, ale říkal jsem si, že když už tady člověk, tak by byla škoda sedět na jednom místě. No uvidíme – stay tuned 🙂

OTÁZKY A ODPOVĚDI

Přemýšlím, co jsem vlastně všechno řešil v Praze, než jsem vyrazil. Z čeho jsem měl strach, o čem jsem pochyboval před svou první velkou cestou.

Zvládnu skloubit práci a cestování? 

Jak jsem psal výše, zatím bez problému. Upřímně, samozřejmě toho nemám tolik jako v Praze. Vyrážel jsem sem s výrazně méně alokovanými hodinami na měsíc, než jsem běžně dělal. Ale o to ani tak nejde. Spíš jsem řešil tu sebedisciplínu. Mám ze sebe radost, tohle se povedlo 🙂

Najdu spoustu nových známostí

Tohle byla spíš moje představa. Jak budou v coworkingách velké komunity digitálních nomádů, které mě hned vezmou mezi sebe, já pořádně procvičím angličtinu, po práci budou pivka, párty apod.

Tak takhle to úplně není. V coworkingách, kde jsem byl, to moc nežilo. Bylo tam pár lidí, se kterými jsem se potkával pravidelně, ale většinou si každý hleděl své práce a veškerá komunikace se smrskla na „Hello, how are you? Fine, thanks.“ Tohle mě trochu zklamalo, resp. jsem od toho čekal trochu něco jiného. Určitě je to i tak trochu má chyba, nejsem v neznámém prostředí zrovna velký extrovert, kdyby člověk jó chtěl, tak by to asi mohlo být trochu veselejší.

Na konci prosince jsem tu zůstal sám a najednou ty dny začaly být nějaké strašně dlouhé.. Nikdy jsem to nezažil. Mnoho cestovatelů jezdí sólo a stráví tak spoustu času. Člověk díky tomu asi pozná lépe sám sebe, aspoň mi to tak každý říká. Tak fajn. Jak postupně potkávám lidi, kteří mají s cestováním více zkušeností než já, tak se mi strašně líbí, jak jsou všichni otevření k navazování nových vztahů a přátelství. To je něco, co jsem předtím neznal, resp. nebyl takhle sám nastavený a budu brát jako hrozný benefit téhle cesty, pokud se na to také adaptuji a až se vrátím do ČR, tak to budu brát jako samozřejmost. Samozřejmě to hrozně ulehčuje velmi jednoduché téma – o cestování, a zážitcích z něj se dá mluvit hodiny, samozřejmostí je vzájemné sdílení zkušeností a doporučení. Díky tomu se nám tady vytvořila super parta několika Čechů, kde jádro zůstávalo stejné a postupně se přidávali (nebo naopak mizeli) další. Hrozně fajn zpestření.

I kvůli tomu se těším na měsíční cestu po Malajsii a Thajsku, která mě teď čeká, a těším se, jak tam potkám spoustu dalších baťůžkářů.

bali_spolecna

Jak se budu dopravovat, když neumím na motorce?

Tohle jsem řešil asi nejvíc. Každému jsem tvrdil, jak tady na skútr nevlezu (na motorce jsem seděl jednou v životě, kdy jsem ji v rychlosti asi 15 km/hod položil do kopřiv a pro pomoc šel s urvanou páčkou od spojky v ruce..). A první měsíc jsem to opravdu dodržel, chodil jsem pěšky (což byl pro všechny zjevně dost velký úkaz – ale o tom až jindy) nebo využíval Uber či Grab, není to drahé. Ale člověk není flexibilní.

Takže nakonec jsem na skútr sednul, rozjezdil se na krásných asfaltkách na ostrově Nusa Lembongan a od začátku ledna už nedám bez skútru ani ránu. Můžu kdykoli zajet na pláž, do coworku, nakoupit, na pivko za kámošema. Skútr sám o sobě je jednoduchý, horší je to s tou šílenou dopravou, ale člověk si na to nějak zvykne (o dopravě tady je to na samostatnej post, tak pokud mi nadšení vydrží, určitě o ní napíšu).

 

PO DVOU MĚSÍCÍCH

První týdny se hrozně táhly. Teď naopak začínám mít strach, že to utíká nějak moc rychle. Ani jsem nemrkl a leden je fuč. Už jsem ve třetině své cesty. Za měsíc budu v půlce a pak už to půjde rychle. Na druhou stranu mám před sebou pořád 4 měsíce, což je pořád dost času.

Člověk se tu asi trochu mění – s tím jsem sem i odjížděl, abych trochu lépe poznal sám sebe, své priority a podobně. Ale sám si to asi neuvědomí a 2 měsíce jsou pořád krátká doba. Asi největší změna tedy zatím je v mém vnímání každodenního režimu tady, o které jsem psal výše. Původně to bylo o práci, která je doplněná ve volném čase o cestování. Teď postupem času přicházím na to, že spíš je to o skloubení cestování a objevování s prací (samozřejmě bez dopadu na kvalitu a dostupnost).

A věřím, že na spoustu dalších věcí ještě přijdu.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s